Už z doby staršího paleolitu pocházejí lidské kosti a kamenné
nástroje, které byly objeveny v S i J Indii.Podle naleziště na severu to byla
kultura sóánská, na jihu okolo tamilské metropole Madrásu. Vyskytovali se zde
lidé europoidního typu, kteří se nejdříve živili lovem zvěře a ryb a později postupně
přecházeli k obdělávání půdy.
První známou civilizací byla civilizace údolí Indu (zhruba 2500př.n.l.-1750př.n.l.)
Je nazývána podle této řeky nebo podle jednoho ze svých dvou hlavních městských
středisek na přítoku Indu (Ráví) města Harrapy?harrapská kultura. Druhým městským
centrem bylo Mohendžodaro - „Pahorek mrtvých“(30 000obyvatel). Tato rozsáhlá městská
civilizace se pravděpodobně vyvinula z dřívějších neolitických kultur Afghánistánu
a Balúčistánu. Kolem roku 4000př.Kr. zde nastal nejrychlejší rozvoj zemědělství
a v oblasti kolem údolí řeky Indus vznikala síť měst a vesnic. Během příštích
tisíciletí zde vznikla ohražená města a síť obchodních cest. Asi roku 2500př.Kr.
vyvrcholila tato fáze, nazývaná raná fáze civilizace řeky Indus, vytvořením vyspělé
civilizace v údolí Indu.
Historie lidu z údolí řeky Indus je dosud nejasná. Zůstaly po něm hieroglyfické
nápisy, které však nebyly dosud rozluštěny. (Také proto, že pravděpodobně psali
na málo trvanlivé materiály, př.dřevo). Proto také badatelé nedokáží určit, k
jakému etniku patřili tvůrci kultury z poříčí Indu. Dílčí výsledky naznačují,
že šlo o lid drávidského původu, protože védský jazyk i sanskrt vykazují mnoho
slov drávidského původu už před proniknutím Árjů na jih.
Nejpozoruhodnějším rysem městských sídlišť je zjevná plánovitost, se kterou byla
stavěna, a vysoká civilizační úroveň života jejich obyvatel. Např.Mohendžodaro
má rovnoběžné, v pravém úhlu se protínající hlavní třídy. Domy jsou vybudovány
z dokonale vypálených cihel a mají většinou vnitřní dvorky s ohništi a se studnami.
Domy jsou vybaveny koupelnami a záchodky s odtokem do hlavních krycích kanálů
pod širokými ulicemi. Tak dokonalý systém k udržování čistoty města nenajdeme
v žádné ze soudobých starověkých kultur Předního východu. Vysokou technickou zdatnost
obyvatel dokládají nalezené nástroje a nářadí, také keramika a dětské hračky.
Charakteristickým rysem je však jejich neměnnost v průběhu dlouhého časového období,
které tato kultura zaujímá. Všechno působí dojmem ustrnutí na jednom dosaženém
vysokém standartu a lpění na tradičním způsobu práce a života. V pozoruhodně malém
počtu se vyskytují zbraně, které mají charakter výrazně lovecký.
Rozvinut byl obchod se vzdálenými oblastmi Mezopotámie i když nemuselo jít o přímý
kontakt obou oblastí asi až do roku 1900př.Kr.
Naprostou záhadou zůstává organizace říše nebo říší, které harrapská kultura vytvořila,
společenský systém, který tu vládl, i náboženství zdejších obyvatel. Možná šlo
o nějakou formu teokracie, (forma stát.zřízení v níž církev a duchovenstvo má
v rukou moc duchovní i světskou) že v zemi byl rozšířen kult bohyně Matky a důraz
kladený na rituální čistotu (bazény, studně). Dalším příkladem může být vyobrazení
mužské postavy, která zaujímá „jóginský“ sed a má na hlavě rohy nebo půlměsíc.
Pro tyto charakter.znaky jí dali historikové jméno Proto-šiva a spatřují v ní
přímého předchůdce hinduistického boha Šivy.
Okolnosti zániku této kultury jsou také nejasné. Archeologické nálezy svědčí o
úpadku této kultury v posledním období její existence. Pravděpodobně padla za
oběť některé z vln árijských nomádů, které se postupně valily do Indie zhruba
od počátku 2.tisíciletí př.Kr.
Příchod Árjů a kultura védská
Někdy ve 2.tisíciletí př.Kr. přišla na území Indie nová skupina obyvatel - Árjové,
tj.Urození nebo Vznešení. Védské národy vznikly splynutím obyvatel z povodí Indu
s přistěhovalými Árji. Jednotlivé kmeny mezi sebou soupeřily o moc nad územím.
O boji mezi Pánduovci a Kuruovci vypravuje nejstarší veršovaný epos Mahábhárata
(1000-700př.Kr.). Védské kmeny žily v nevelkých sídlištích, která připomínala
spíš stanové tábory a neměla příliš společného s vyspělými městy harrapské kultury.
Nejstarším pramenem je véda - soubor literárních památek, hlavně s náboženským
tématem a charakterem. Nejstarší součást védského souboru je rozdělena do čtyř
sbírek zvaných sanhity. 1.Rgvéda-modlitby, písně, hymny k oslavě božstev. 2. Sámavéda
- zpěvník obětních skladeb. 3.Jadžurvéda- návody k provádění obětí a obětních
formulí. 4.Atharvaváda- magická zaříkadla, kouzelné průpovědi. Védy byly uchovávány
ústním podáním, na správnost podání dohlíželi znalci véd zvaní bráhmáni.
Védské náboženství bylo značně polyteistické. Rozdělilo vesmír na tři světy, z
nichž nejvyšší obývají dévové, bohové a bohyně ?personifikované přírodní síly
a jevy, např.:bůh slunce Súrja, měsíční božstvo Čandra, vládce vod Varuna, bohyně
Jitřenka-Ušas. Jejich králem je hromovládný Indra, který vede vojsko bohů v bojích
proti jejich nepřátelům asurům, obyvatelům nejnižšího světa. Prostřední svět je
vyhrazen lidem, kteří mohou ve védských verších mantrách uctívat své bohy a zajistit
si tak bohatství, dlouhověkost a úspěch.
Rozdělení společnosti
Nejvyšší složku védské společnosti tvořili bráhmani-znalci posvátných textů, obětníci
a královští poradci. Protože provaděči obětí byli právě oni a nikdo je nemohl
v této funkci nahradit, povýšili se na úroveň samých bohů. Druhou společenskou
složkou byli kšatrijové-bojovníci, jejichž úkolem bylo chránit pastviny pro stáda
kočovných Árjů a v bojích rozmnožovat kočovný majetek a chránit společenství před
nepřítelem. Z jejich řad byli voleni náčelníci kmenů- rádžové, předchůdci pozdějších
králů. Jejich moc omezovala rada starších-samiti a shromáždění všech mužů patřících
ke kmeni zvané sabhá.. Vaišjové jsou příslušníci třetí, nejpočetnější vrstvy -
pastevci, obchodníci, řemeslníci. Tyto tři vrstvy Árjů tvořily uzavřený komplex
s pevně stanovenými úkoly a právy. (Pouze muži byli plnoprávnými členy kmene.)
Byla tu však ještě 4.vrstva - šúdrové, příslušníci porobených domorodých kmenů
neárijského původu. Ti měli sloužit Árjům a vykonávat pro ně všechny manuální
práce. Společenské vrstvy-varny=barvy. Tomuto rozdělení se už ve védské době dostalo
náboženského posvěcení:bůh Brahma stvořil 4 praotce všech 4 spol.vrstev.Ze svých
úst stvořil kněze bráhmana, ze svých paží bojovníka kšatriju, ze stehen vaišju
a všem třem sloužícího šúdru ze svých nohou. Proto se pohlíželo s nelibostí na
mezistavové sňatky jako na porušování božského řádu. Sňatky příslušníků vyšších
varn se šúdrovými ženami, byly trestány tím, že kdo je uzavírali, i jejich potomci
byli degradováni do zvláštních mezivarnových skupin. Tento systém s přísným celoživotním
vymezením společenského postavení každého jedince se později stal základem rigidního
kastovního systému, který je pro dnešní hinduismus charakteristický. Tyto informace
vyčteme z druhé vrstvy védské slovesnosti, kterou tvoří o pár století pozdější
komentáře a výklady k sanhitám, tzv.bráhmany.
Završením védského literárního komplexu jsou upanišady. Z jejich učení vycházejí
všechna tři velká náboženství, která vznikla na indické půdě - buddhismus,džinismus
a hinduismus. Jsou také svědectvím o zakončení védské etapy kolonizace S Indie.
Od příchodu Árjů do narození velkých náboženských reformátorů (Buddhy a Vardhamány
Mahávíry, zvaného Džina) v 6.st.př.Kr. se odehrálo mnoho změn. Vznikly nové státy.
V 5.-4.st.př.Kr. stanovil Pánini pravidla hláskosloví i tvarosloví a takto přísně
popsaný jazyk dostal název sanskrt a stal se jazykem vyšších vrstev. Rozšířilo
se umění zpracovávat železo. V povodí Gangy se začala hojně pěstovat rýže.
V 6.st.př.Kr. se z kmenového politického systému Árjů vyvinuly dva typy politicky
organizovaných států. v monarchiích vzrostla moc kněží - bráhmanů, protože jejich
oběti a obřady byly nezbytné k propůjčení božství králi. Vzájemná závislost kněží
a králů vznikla na základě ustanovení o božství a dědičnosti královské funkce.
V republikách oligarchického typu(vládla v nich elita) se udržela stará kmenová
tradice (shromáždění zástupců lidu a volených úředníků).
V 6.st.př.Kr. se výrazně rozvíjel obchod. Známé je užívání mincí, které se sem
rozšířily z území ovládaných Peršany. V S Indii se běžně používalo písmo charošti
odvozené od arameištiny. Objevila se celá řada nových sekt a názorových proudů.
Samostatná náboženství se nakonec stala pouze z džinismu a buddhismu.
Buddhismus
Podle tradice je zakladatelem buddhismu Gautama Buddha, který žil asi v letech
563-483 př.n.l. Gautama, syn bohatého knížete z rodu Šákjů (kšátrijové) se narodil
a vyrůstal v městečku Kapilavastu na úpatí Himaláje. Byl vychováván v nádherných
palácích, dostalo se mu vzdělání a byl oženěn s krásnou princeznou, která mu porodila
syna. Přes to všechno začal být Gautama znepokojován otázkou utrpení. Navzdory
otci se mu podařilo opustit přepychové vězení a aby dosáhl opravdového poznání,
rozhodl se zříci se světa - stal se asketou. Šest let se snažil se svými pěti
společníky uniknout ze strastiplného koloběhu života a bytí. Až konečně opustil
společníky a usedl v hluboké meditaci pod „stromem probuzení“ a konečně dosáhl
„velkého osvícení“. Uvědomil si, že utrpení a jeho příčina - touha - jsou kořeny
všech lidských problémů. Této touhy se lze zbavit pouze následováním „střední
cesty“ mezi dvěma extrémy - životem smyslových požitků a cestou slepé sebetrýzně.
Poté pronesl svoji první řeč k bývalým pěti společníkům a tak obrazně roztočil
kolo dharmy. V 80 letech dosáhl Buddha stavu nejvyšší blaženosti. jeho tělo bylo
spáleno, popel rozdělen na 10 (8) částí a nad každou z nich byla postavena kopulovitá
mohyla. Jádrem Buddhova učení jsou „čtyři vznešené pravdy“-(Vznešená pravda o
utrpení, V.p. o původu utrpení, V.p. o zániku utrpení, V.p. o cestě k zániku utrpení)
a „vznešená osmidílná stezka“-(správný názor, rozhodování, řeč, skutek, život,
úsilí, koncentrace, meditace a osvícení).
Buddhismus se začal rychle šířit. Nebral ohledy na kasty, nebyl přehnaně asketický,
nabízel však spásu všem, kdo si zvolí cestu správného jednání.
Džinismus
Na SV Indie působil asketa Vardhamána (540-486př.n.l.) přezdívaný svými stoupenci
Mahávíra („Velký hrdina“) a Džina („Vítěz“). Podle jeho učení je cílem života
očistit duši tak, aby se mohla na jeho konci vysvobodit z nekonečného cyklu znovuzrození.
Pojem ahinsa neboli neubližování vyplívá z víry v posvátnost veškerého života.
Toto náboženství klade značný důraz na střídmost života a odříkání.
Hinduismus
Nová podoba starého védského náboženství, které bylo zatlačováno buddhismem a
džinismem. Nemá žádného zakladatele. Připouští víru v jednoho boha, ale i uctívání
neomezeného počtu bohů a bohyň. Zesílený důraz na společenské uspořádání vyznavačů.
V 6.stol.př.n.l.(v době, kdy žil Buddha) existovalo v ganžské nížině nejméně 16
drobných státních útvarů s nestálými hranicemi, ovládaných rychle se střídajícími
dynastiemi. Koncem 4.st.př.n.l. bylo nejmocnějším indickým státem magadhské království,
kterému vládl král z rodu Nandů. Mělo centralizovanou správu, stálou armádu placenou
z daní a síť silnic. Magadhsko začalo nabývat na významu za vlády krále Bimbasáry
a poté i jeho syna Adžátašatru (asi 493-461přKr.)
Roku 327 př.Kr. vpadlo do Indie vojsko Alexandra Velikého a dobylo několik provincií.
Po smrti Alexandra r.323 př.Kr. se však Řekové stáhli. Vpád Alexandra Velikého
je prvním nezpochybnitelným datem v indických dějinách.
Někdy mezi r.324 a 317 př.Kr. porazil Čandragupta Maurja posledního krále z dynastie
Nandů a zmocnil se vlády nad Magadhskem. Čandraguptova říše sahala od Kandaháru
na západě po ústí Gangy na východě. Svého vrcholu však dosáhla dynastie Maurjů
za vlády Ašóky, který asi v roce 269 př.n.l. vystřídal na trůně svého otce Bindusáru.(Ašóka
byl vnukem Čandragupty.) Ašóka je považován za největšího vladaře indického starověku.
Soustředil pod svou vládou téměř celou Indii, Nepál a část Afghánistánu. Rozlehlá
říše byla propojena obchodními cestami, zboží se vozilo i po řece Ganze. Za vlády
Ašóky se rychle rozšířil buddhismus. Hovorovým jazykem byl prákrt, písmo bráhmí.
Ašóka po celé říši budoval stúpy neboli svatyně s ostatky Buddhy a jeho prvních
žáků. Po Ašókově smrti kolem roku 232 (227)př.Kr. se Maurijská říše začala rozpadat.
Správci různých končin se osamostatňovali, až nakonec zavraždili posledního člena
dynastie Maurjů Brhadrathu r.184 př.n.l. Tím došlo k definitivnímu zániku Maurijské
říše.
Zdroje: Indie a Indové od dávnověku k dnešku - M.Krása, D.Marková, D.Zbavitel
Atlas starověkého světa - Margaret Oliphantová
Staré civilizace
Encyklopedický slovník