
I. Skonání věku. Hvozdenský hejtman Ctibor Usuzuje, že nastane
boj "bratří" proti všem. Jsou už počátky husitských bouří (bratři dobudou Bukovska)
a před takovými hrůzami prchají louňovický probošt, únavou vyčerpaná novicka Marta
a starý sakristián. Omylem se dostanou do Hvozdna místo do Příběnic, ale Ctibor
jim dopřál jako hostům útulek, třebas byli katolíci. Pak je dá doprovodit na hrad
Příběnice. Mezi bratrancem Ctiborovým Ondřejem a novickou Martou vznikne láska.
Pak je založen Tábor. Všichni venkované opouštějí své statky a přidávají se k
božímu městu. I Zdena, ovdovělá dcera vladyky Ctibora, přispěchala sem, puzena
touhou po zbožném žití, ale také podvědomou láskou k táborskému knězi Janu Bydlínskému.
II. Cruciata. Zikmund táhne ze Slezska do Čech, dorazí ke Kutné Hoře a míří ku
Praze. Žižka táhne Prace na pomoc a zvítězí nad křižáky a Míšňany na Vítkově.
Zdena ošetřuje v Táboře raněné a slíbí Bydlínskému manželství, ale divoký kněz
Kániš žárlí. Rozmíšky mezi jednotlivými stranami táborských kněží vzrůstají. Tábor
je obklíčen Oldřichem Rožmberkem, ale zachráněn pomocí jezdců, kteří sem byli
po bitvě na Vítkově posláni na pomoc. III. Boží zástup. Tímto jménem se označovali
přívrženci výstředních kněží. Ty žižka z Tábora vypudil a poslal na hrad Příběnice,
kde je správcem Zdenin otec. Kániš, toužící nezřízeně po Zdeně, přivede zástup
do náboženského šílenství a způsobí, že kněz Bydlínský s chotí Zdenou jsou ve
své chýši upáleni. Pak odtáhne boží zástup k Dražicům a oddává se tam orgiím.
Ctibor vše oznámí na Tábor a Žižka adamitům neodpustí. Na Táboře se sejde bývalá
novicka Marta, nyní Jana, s Ondřejem a je s ním šťastna.